Životní úroveň povinného rodiče v řízení o určení výživného

V praxi naší advokátní kanceláře se často setkáváme s otázkami výživného mezi rodiči a dětmi, když řešíme problematiku výše vyživovací povinnosti povinného rodiče vůči oprávněnému, tj. jeho nezletilému nebo již zletilému dítěti. Oslovují nás jak klienti v pozici povinného rodiče, kteří mají za to, že soudem stanovené výživné neodpovídá jejich výdělkovým schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům, tak rovněž zastupujeme i oprávněného, resp. toho rodiče, který má nezletilé dítě v péči a má za to, že od povinného rodiče pobírá příliš nízké výživné, které nestačí pokrýt odůvodněného potřeby oprávněného dítěte.

 

Problematika vyživovací povinnosti je, konečně jako celé rodinné právo, s účinností od 1.1.2014 upravena zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Samotné řízení ve věcech výživy nezletilého dítěte u opatrovnického soudu je svoji povahou zvláštním řízením a je projednáváno podle zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízením soudních, v platném znění.

 

Je třeba poukázat na tu skutečnost, že v českém právním řádu neexistují závazné tabulky pro přesný výpočet výše výživného jako hodnoty odpovídající určitému procentuálnímu vyjádření z příjmu povinného rodiče. Ministerstvo spravedlnosti sice takovou základní tabulku v minulosti přijalo, avšak tento materiál zůstal pouze doporučeným východiskem pro rozhodovací praxi soudců, když však je třeba vždy hodnotit veškeré aspekty daného případu ve vzájemných souvislostech a každý případ posuzovat zcela individuálně.

Předně je třeba poukázat na ust. § 915 občanského zákoníku, který stanoví: „Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází odůvodněným potřebám dítěte.“ Nejedná se o nové ustanovení v občanském zákoníku, avšak nově zákonodárce  stanovil přednostní aplikaci tohoto ustanovení v tom smyslu, že při určování vyživovací povinnosti je třeba vždy respektovat to, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Toto hledisko předchází. Odůvodněné potřeby dítěte jsou pak sekundárním ukazatelem, neboť je logické, že potřeby každého dítěte jsou vždy do určité míry limitovány celkovou majetkovou situací, ve které se nachází, resp. ve které se nachází jeho rodiče, kteří mají vůči němu vyživovací povinnost. V této souvislosti je jasné, že soudy musí být schopny prokazatelně zjistit co nejpřesnější životní úroveň povinného rodiče. Zde je nutné poukázat na ust. § 913 odst. 2 občanského zákoníku, které soudy již bez výjimky aplikují, a totiž, že: „při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.“ Jinými slovy řečeno, pouze čísla na výplatní pásce nebo daňové přiznání povinného rodiče nemohou být dostatečným ukazatelem životní úrovně povinného rodiče a na to navazující výše vyživovací povinnosti k dítěti. Vždy je třeba pečlivě zkoumat, jakého vzdělání povinný rodič dosáhl, zda druh zaměstnání, resp. podnikatelské činnosti odpovídá dosaženému stupni jeho vzdělání, jeho schopnostem a možnostem, jaký vlastní majetek a jaká majetková rizika podstupuje. Samozřejmě není možné opominout ani druhou větu ust. § 913 odst. 2 občanského zákoníku, které odkazuje i na nutnost posuzovat, v jaké míře povinný rodič o dítě pečuje. Tedy výše výživného by měla zohlednit i ty rozdíly, zda se povinný rodič stýká s dítětem jeden víkend v měsíci, či zda jej má v péči každý lichý víkend a další den v týdnu, neboť je jasné, že pak v rámci osobní péče o dítě vynaloží větší náklady mimo rámec stanovené vyživovací povinnosti.

 

V otázce prokazování životní úrovně povinného rodiče, a to ať už jste právě tím povinným nebo naopak rodič, který má oprávněné dítě v péči, se není možné spoléhat na iniciativu soudu. Byť řízení o určení výživného je řízením nesporným a z této své povahy je ovládáno zásadou vyhledávací, neznamená to, že soud musí vyhledávat všemožné existující i neexistující důkazy. Na tomto místě lze doporučit zastoupení advokátem, který problematiku vyživovací povinnosti, resp. rodinného práva zná a tudíž dokáže celou věc posoudit tak, aby kvalifikovaně a úspěšně hájil zájmy svého klienta, ať už se jedná o rodiče povinného nebo rodiče, který má v péči oprávněné dítě. Nemá proto smysl srovnávat výživné, které hradíte, resp. výživné které pobíráte s nějakým „obdobným“ případem ve Vašem okolí (s kolegou v práci, s kamarádkou apod.), neboť pouze dobrý advokát umí posoudit Váš konkrétní případ a všechny jeho aspekty a odpovědět Vám na konkrétní otázky výše vyživovací povinnosti k dítěti.

 

Naše advokátní kancelář má za sebou řadu úspěchů v oblasti právního poradenství v rodinném právu, a to ať už na poli mimosoudního řešení věci, kdy byli rodiče za naší asistence schopni dosáhnout dohody o výživném, tak při zastupování v soudních řízení o zvýšení nebo snížení vyživovací povinnosti.

Mgr. Lenka Kijová, právník, 6.4.2015