Obhajoba a právní pomoc advokáta v trestním řízení
Obhájce má v rámci trestního řízení řadu mimořádných práv, která žádná jiná osoba (ať už sám obžalovaný, jeho osoba blízká, nebo nějaký „práva znalý poradce“) nemá. Dobrý obhájce má navíc odborné znalosti a praktické zkušenosti, které obviněný - právní laik - postrádá. Práva a povinnosti obhájce jsou upravena v zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudím (trestní řád), v platném znění, který je procesním provedením zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.
Obhájce zvolený a obhájce ustanovený
Institut obhájce lze dělit na obhájce zvoleného a obhájce ustanoveného (tzv. obhájce ex-offo). Zvoleným obhájcem je advokát, kterého si obviněný zvolí dobrovolně na základě svého vlastního uvážení. Zvolený obhájce pak obviněného zastupuje na základě dohody o plné moci (dohodě o právní pomoci); průkazem tohoto vztahu je plná moc vystavená obviněným a akceptovaná obhájcem. Zvoleného obhájce může obžalovaný kdykoli odvolat a vypovědět mu plnou moc. Odměnu zvoleného obhájce hradí ze svého obžalovaný. Oproti tomu ustanovený obhájce (ex-offo) je advokát, kterého si nezvolí obžalovaný sám, ale z příslušného seznamu mu jej ustanoví (jmenuje) policejní orgán nebo soud; průkazem tohoto vztahu není plná moc, ale rozhodnutí příslušného orgánu o ustanovení obhájce obviněnému. Odměnu ustanoveného obhájce (dočasně) hradí stát a obžalovaný v zásadě nemůže ustanoveného obhájce odvolat. Ustanovený obhájce úzce souvisí s institutem tzv. nutné obhajoby. Nutná obhajoba spočívá v zásadě tom, že buď některé osoby (např. nezletilý obviněný, obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu), proti kterým se vede trestní stíhání, musejí být vždy zastoupeny obhájcem, anebo každá osoba, proti které se vede trestní stíhání, musí být v některých případech (např. závažnější trestné činy), bez ohledu na její status (tj. bez ohledu na věk nebo existující omezení osobní svobody), zastoupeny obhájcem. Tam, kde zákon předepisuje povinnost nutné obhajoby, má obžalovaný povinnost zvolit si svého obhájce (zvolený obhájce); neučiní-li tak, bude mu obhájce ustanoven orgánem činným v trestním řízení (ustanovený obhájce). Obviněný si pochopitelně může svého obhájce zvolit, i když jej podle zákona mít nemusí (jde o případy, které nespadají pod nutnou obhajobu). O ustanovení obhájce na náklady státu pak může žádat obviněný, který sice nepotřebuje využít tzv. nutné obhajoby (tedy nemá povinnost mít obhájce), avšak obhájce chce, přičemž si jej zpravidla nemůže dovolit z finančních důvodů. Hlavní nevýhodnou ustanoveného obhájce je skutečnost, že obžalovaný si nemůže vybrat, kdo konkrétně tímto obhájcem bude, protože osobu obhájce vybírá ze seznamu orgán činný v trestním řízení. I přes to, že zákon ukládá ustanovenému obhájci povinnost vykonávat svoji práci stejně dobře jako by se jednalo o obhájce zvoleného (a tedy „placeného“), nemusí tomu tak být vždy. Pro úplnost zbývá dodat, že v praxi se řada obviněných nesprávně domnívá, že nezvolením si obhájce v případě nutné obhajoby ušetří, protože obhájce jim zdarma ustanoví stát. Ne vždy tomu tak je. Skutečnost je taková, že ani obhájce ustanovený v případech nutné obhajoby nemusí být pro obviněného zdarma, protože bude-li obviněný následně pravomocně uznán vinným z trestného činu, bude mu uložena i povinnost nahradit státu náklady na ustanoveného obhájce.
Význam zastoupení obhájcem
Všeobecně je zažita nesprávná představa (často záměrně podporovaná vyšetřujícími policisty a státním zástupcem), že pouze osoba, která je vinna, potřebuje obhájce. Není bohužel neobvyklé, že trestně stíhanou osobou se někdy stane i naprosto nevinný člověk. V dnešní době se neprávem trestně stíhaným může stát každý z nás. Kvalitní obhajoba poskytovaná dobrým obhájcem proto nalezne své uplatnění jak u skutečných viníků a pachatelů trestné činnosti, tak i u osob stíhaných zcela neprávem. U právem stíhané osoby, která se k trestné činnosti doznala, případně ji nepopírá, může obhájce vhodným způsobem obhajoby dosáhnout toho, že trest, který bude obviněnému trestním soudem uložen, bude mírnější než trest, který mu potenciálně hrozí. V některých případech (např. opakovaná trestná činnost anebo závažná úmyslná trestná činnost) však na straně stíhané osoby neexistuje žádná polehčující okolnost (např. předchozí bezúhonnost, jednání v afektu či rozrušení atd.), která by jí zajistila uložení mírného nebo mírnějšího trestu. I v takových situacích má dobý obhájce své místo, neboť jeho právní pomoc obviněnému zaručí, že trestní řízení bude probíhat fair-play, tedy že policejní orgán provede vyšetřování podle zákona a že trestní soud mu uloží zákonný a přiměřený trest. Prakticky jediný možný výsledek činnosti obhájce se očekává v těch případech, kdy jde o trestní stíhání objektivně nevinné osoby; od obhájce se očekává, že pro svého klienta dosáhne zastavení trestního stíhání anebo zproštění podané obžaloby. Zda obhájce tohoto výsledku dosáhne, je dáno mnoha faktory, v první řadě však hraje roli kvalita obhájce a důvěra klienta v jeho znalosti a schopnosti.
Zmocněnec poškozeného
Do náplně činnosti advokáta působícího v trestním řízení spadá i právní pomoc poskytovaná poškozenému. Poškozeným se v oblasti trestního řízení rozumí osoba, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Ne každý trestný čin (resp. následky trestného činu) má i konkrétního poškozeného. Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem. Postavení advokáta poškozeného se neoznačuje jako obhájce, ale jako tzv. zmocněnec poškozeného. Zmocněncem poškozeného nemusí být výhradně advokát, ale i jiná svéprávná osoba, pokud to zákon nevylučuje. Práva zmocněnec poškozeného nejsou tak široká jako práva obhájce, což však koresponduje s omezenými právy poškozeného oproti právům obžalovaného. Poškozený není v trestním řízení tak důležitou osobou jako státní zástupce, který do značné míry přebírá postavení poškozeného. Role poškozeného se v trestním řízení omezuje prakticky pouze na „podání svědectví proti obviněnému“ a dále na uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem. Jinak řečeno poškozený má zájem především na tom, aby pachatel byl spravedlivě potrestán a aby soud pachateli uložil povinnost k náhradě způsobené škody. Zmocněnec poškozeného hájí práva poškozeného, přičemž jeho hlavním hmatatelným výsledkem činnosti má být co nejvyšší odškodné získané pro poškozeného.
Odškodné oběti trestného činu
Problematiku odškodného obětí trestných činů aktuálně upravuje i zcela nový zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, v platném znění. Na základě tohoto zákona může oběť žádat, aby jí stát poskytl peněžitou pomoc. Oběť je podle tohoto zákona vymezena šířeji než poškozený podle trestního zákona. Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil. Právo na peněžitou pomoc má a) oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví, b) oběť, které byla v důsledku trestného činu způsobena těžká újma na zdraví, c) osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dítě, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby, kterým vznikla nemajetková újma. Peněžitá pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. Peněžitá pomoc se poskytne, pokud nemajetková újma, škoda na zdraví nebo škoda vzniklá v důsledku smrti způsobené trestným činem nebyla plně nahrazena.
Poskytujeme obhajobu a právní pomoc
Kvalifikovanou obhajobu nebo související právní pomoc v trestním řízení Vám poskytne Advokátní kancelář Mgr. Martin Lorenc. Advokátní kancelář sídlí v Praze a má pobočku v Třebíči, právní služby poskytuje v hlavním městě Praze a po celém kraji Vysočina, zejména pak v Třebíči, po dohodě však i kdekoli jinde na území celé České republiky.